LIBER Memorabilium

Tato pamětní kniha, pro niž se vžil název Farní kronika, zaznamenává dějiny farnosti od 12. století. Zápisy jsou převážně německé (psány kurentem) a české, několik je latinských. Kronika má 420 stran, z toho 171 stran prázdných. Aktuálně jsou v ní záznamy až do roku 1991. 

       

OBSAH knihy

Topografický popis farnosti

Dějiny farního domu Páně a k farnosti náležející kostely a kaple

Dějiny častolovické fary – uváděny jsou farní pozemky, příjmy, výsady a břemena, pořadí duchovních správců

Dějiny škol – častolovická škola

Ústav chudých – chudinský špitál, (přiléhal ke kapli sv. Václava)

Sochy – soupis všech nábožných soch, kaplí, křížů a statuí

Průběžné dějiny – od r. 1833 (od nástupu Patera J. Tomana do Častolovic )

Rejstříky – jmenný, místní, věcný 


Pamětní knihu založil Pater Josef Toman roku 1838. Jelikož popisuje dějiny kostela sahající až do 14. století, musel Josef Toman čerpat informace z archívů aj. záznamů. Jedná se zde např. o Balbínovo dílo „Miscellanea historica Regni Bohemiae“ (Rormanitosti z historie Království českého), kde je zmiňován zakladadatel tehdejšího kostela Půta z Častolovic.

V díle prvním Balbín uvádí, že častolovický farní okrsek je od Hradce Králové dosti vzdálený. Od Slezska jsou Častolovice odděleny hustými lesy. Vznešený pan Půta z Častlovic věnoval podle seznamu církevních desátků 29. června 1398 kostelu v Častolovicích pravidelný roční poplatek, což také stvrdil svým listem. 

Farnost byla nově zřízena roku 1727. Ustanovení, na která se častolovický farář dovolával jsou obsažena ve farní zřizovací listině neboli instrumentu. Byla to dohoda mezi biskupem královéhradeckým a panem Františkem Filipem Šternberkem pánem panství častolovického, který rozhodl vyslovit svůj laskavý souhlas s návrhem Jeho královéhradecké biskupské Veledůstojnosti, vlastního domácího faráře zde opět usadit a to způsobem následujícím, jak dále psáno. Městečko Častolovice, vsi Čestice, Olešnice, Hřibiny, Paseky, Libel, Synkov, Ledská i Lično, spolu s ročními příjmy od těchto obcí (fundace, nájemné z polí a luk, desátek žita a ovse, aj., od vrchnosti pak 10 sudů piva ročně, dřevo z panských lesů a ryby). Kromě toho štola, koleda, ofertoria a další, čím jsou farníci faráři odedávna podle starých zvyků zavázáni poskytnout.


Duchovní správa

Pro nedostatek potřebných dokumentů, které se zde nedochovaly, je první beneficiant častolovského farního kostela (dle farní kroniky) znám až k roku 1638. Jak vyplývá ze zápisů v nejstarší matrice, byl zde v roce 1638 farářem Václav Celestýn. 

Faráři zaznamenali kromě náboženských aktivit (např. svěcení, biřmování, výuka apod.) a činností spojených se správou kostela, fary, polností (přestavby, úpravy na farních pozemcích) a farnosti, také popisují neobvyklé události (např. rok 1839 byl velmi mokrý- rozvodněná řeka Orlice zcela zničila sena i mnohé další polní plodiny, neurodný rok 1842, požár na faře, ledy na řece způsobily povodeň, cholera v Častolovicích v červenci r.1850, bída mezi lidmi v 60. letech 19. stol. a za světové války, aj.).

Pater Alois Potěhník patřil k činorodým a veřejně působícím kněžím (* 18.4. 1829 v Bohousové, +  29.10.1898 v Častolovicích). „Na faru častolovickou byl pak situován a presentován dne 27. měsíce dubna 1880 od Jeho Excelence PT pana hraběte Leopolda ze Šternberka.“ 

Studoval na piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, pak následovala studia filozofie v Litomyšli. Teologická studia zakončil v Olomouci (1853). Kaplanoval na různých farnostech na Moravě, když v roce 1880 nastoupil na místo faráře v Častolovicích, kde byl až do své smrti.

  Psal různé typy básní pro mládež i dospělé. Zbásnil pověsti, bajky, modlitby, pěstoval poezii didaktickou, vlasteneckou, přírodní  i příležitostnou. Prózou napsal a vydal několik národohospodářských pojednání. Byl člernem Matice české, Matice Moravské, Matice opavské. Jeho činnost byla literární, kulturní a mezi lidem vlastenecká až buditelská. Přispíval do českých novin a časopisů. Výrazně přispěl k obrození literatury po roce 1848. Svými články přispíval např. do Slovenských novin, Olomouckých novin a mnohých dalších. Své studie publikoval i v regionálních novinách Posel z Podhoří. Samostatně vyšlo: Vínek z luhů českomoravských (1867), Ratolístky (1879), Z jitra na úsvitě (1889) a další. Dle publikace: Významné osobnosti okresu Rychnov n.K. (2001)  


A.Potěhník zapsal do farní kroniky: 

„Co nad jiné mne od počátku znepokojovalo, byla strž luční Na perníkářce, jež během dlouholeté administrativy povstala a šířila se. Do roku 1880 takových rozměrů nabyla, že nastávající farář bez pomoci farníků a úřadu patronátního i bez všeliké intervence zemské, sám o sobě jí více zabrániti nemohl, takže, bohužel, ta nejlepší část farních luk na zmar přišla.“ 

„Nemohu líčiti nehod živelných, jako větrů, ohně, vodních povodní, sucha, sebevražd, podvodů, žalob a soudů, ne tak, že by se byly snad neudály, ale proto, že jmenovitě ty poslednější neměly by se nikdy tak často a pravidelně opakovati.“ 

„22. ledna 1888 raněna mrtvicí ve farním domě sestra farářova. Dne 4. února zesnula v Pánu. Po zádušních službách Božích ve zdejším chrámu Páně sv. Víta na její vlastní přání do Německé Rybné převežena, kdež u sv. Jakuba odpočívá. Byla vdova po učiteli v Bohousové a jmenovala se Anna Krejčová, rodem Potěhníková.“  A.Potěhník opatři opis z archivu sudslavského ohledně církevního dohledu při stavbě tehdejšího chrámu Páně sv. Víta (Antoním Kučera děkan sudslavský) 10.1. 1774  (viz. Farní kronika) 

           

Báseň Na památku zrušení poddanství 1848 – 1888 

Byl jarní čas – ta doba probuzení, 
Kdy slunko jižní k rovníku se vrací, 
Na poli rolník hotoví se k práci, 
Když zimou strádal dlouho u vězení. 

  Tak dlouhá před ním zima ovšem byla, 
To jaro se dlouhoť čekat dalo, 
Až nebe samo se tu slitovalo, 
Porobě hodinka když odzvonila. 

  Osení nové příští době vzešlo; 
Kde srdce předků krvácelo bolno, 
Na líše otcovské teď vnuku volno – 
Z rozdílu stavů odkud navždy sešlo. 

  V tu dobu právě nastoupil svou vládu 
Života jarem král náš ověnčený, 
Svým slavným předkem k tomu posvěcený – 
V Olomouci pevném z královského hradu. 
Čtyřicet roků v moře uplynulo, 
V nichž mnohá bouře nad rakouskem přešla, 
Nejedna starosť panovníku vzešla – 
Až palmou míru nebe pokynulo. 

    Osudy říší Prozřetelnost přede – 
Kéž bdí nad králem, jeho nad národy, 
Odklidí spory, všaké nedohody, 
Kéž cestou míru ku blahu nás vede. 

  Ten říše základ jedině je pravý, 
Kde spravedlnosť s pokrokem se pojí, 
Cnosť ženu – statečnost kde muže zbrojí, 
Kde v práci blahobyt má kořen zdravý.

  Volnosti paměť nejlíp zasvětíme, 
Otcovskou půdu když si zachováme, 
z ní nepřátelům pídě nezadáme, 
koruně věrni když se sjednotíme – 
Česť! Sláva! Bohu, králi, vlasti – díme. 



Nejdéle sloužícím farářem v Častolovicích byl v novobobých dějinách byl Pater Jaroslav Petr. Nastoupil v Častolovicích 1.12.1908 a prožil zde 38 let. Znal svoji farnost velmi dobře a pro svoji mírnou a klidnou povahu požíval veliké vážnosti. Byl dobrým hospodářem a známým chovatelem hovězího dobytka. Sám často kráčel za pluhem a oral na farních pozemcích. Jako duchovní správce byl velmi obětavý. Za jeho působení byly konány několikrát misie. Pater Jaroslav Petr zemřel 18.7.1947 ve věku 76 let. Je pohřben na zdejším hřbitově sv. Maří Magdaleny.

     

Nový farář, Jan Kosek nastoupil na častolovickou faru dne 26. července 1948. Slavil 200. výročí posvěcení kostela 1775 – 1975.

Z období působnosti Jana Koska pochází množství záznamů o opravách v kostele.

P. Jan Kosek zemřel 27. ůnora 1979.

1. dubna 1979 byl do Častolovic ustanoven nový administrátor ThDr. Martin Srubjan. Za jeho působení se realizovalo mnoho dalších oprav, renovací včetně malování interieru a exterieru kostela. Radost z obnoveného chrámu byla korunována slavnostním znovu vysvěcením kostela, které se konalo den před posvícením v sobotu 23.9.1989.

P. Martin Srubjan zemřel náhle 12. června 1991 uprostřed příprav na 1. svaté přijímání dětí. Tímto duchovním zápisy v pamětní knize končí.

Další duchovní: Pater František Makovec (od 1.12.1992 do 30.4.1994)
                          Pater Pavel Mistr (od 1.5.1994 do 31.8.1999)
                          Pater Arnošt Jílek (od 1.9.1999)


Rodáci z častolovické farnosti vysvěcení na kněze:

Josef Kašpar – byl ordinován v Římě 19. června 1886.

Antonín Kopecký – bohoslovec z Hradce Králové byl vysvěcen 10. srpna 1875 na kněze, primiční mši svatou měl v Častolovicích 15. srpna. Novosvěcenec byl povolán za kaplana do Mikulovic u Chrudimě.

Ferdinand Vogel (z Čestic) – byl vysvěcen 25. července 1902, kaplanem v Jelení.

Emil Pavlíček (vychovaný v Olešnici u pana Víta Škopa), vysvěcen na kněze 29. července 1939 v katedrále sv. Víta na Hradě pražském. První mši svatou obětoval v neděli 9.7.1939 ve farním chrámu sv. Víta v Častolovicích.

Rudolf Seidl (z Hřibin)– byl 29. června 1947 vysvěcen v Hradci Králové na kněze. Primici měl v Častolovicích 7. července 1947. Byl jmenován kaplanem v Litomyšli.

Dne 23.června 1963 byl vysvěcen na kněze v Litoměřicích důstojný p. Miroslav Bičiště, nar. 21.10.1931 v Častolovicích. Vystudoval gymnázium v Králikách, potom vyučil se elektrikářem. Po odbyté vojenské službě vstoupil na Cyrilo-Metodějskou fakultu v Litoměřicích. Jeho primice konala se 30.června 1963 v Častolovicích. Primiční obřady ve farní budově vykonal P. Jan Kosek, zdejší duchovní správce. Potom celebroval novokněz primiční mši svatou za účasti mnoha kněží a věřících. Chrám Páně byl do posledního místa přeplněn. Novokněz nastoupil jako kaplan do Hradce Králové.