KOSTEL SV. VÍTA

Současný kostel sv. Víta, který je dílem hradeckého stavitele Františka Kerbera, bývá také označován jako nový barokní kostel. Ten totiž stojí na místě původního gotického kostela sv. Kateřiny ze 14. století, jež byl zbourán, aby mohla roku 1772 započít stavba nového chrámu. Základní kámen se zápisem byl položen v základech za hlavním oltářem. 

Ke stavbě kostela sv. Víta poznamenal tehdejší farář P. Ježek následující text: Skrze celá dvě léta, totiž 1771 – 1772 z nedostatku peněz nic se nestavělo, až potom roku 1773 z vyložených peněz pilně se pracovati počalo a teprve v r. 1775 docela ten kostel k vystavění přišel, jakž nápis nad hlavními vchodovými dveřmi per chronographicon. „Deus remuneretur grat iis coelestibus beneficae prosapiae e Stenberg.“ (Bůh nechť odplatí milostmi nebeskými dobročinnému rodu Šternbergskému). Páni ze Šternberka spravovali častolovické panství od r. 1694. Jejich rodový znak – zlatá osmirohá hvězda v modrém poli je patrná jak u výše uvedeného nápisu nad hlavním vchodem, tak v interiéru kostela nad oltářním obrazem. 



Kostel byl slavnostně vysvěcen 24. 9. 1775. Patronicium kostela (zasvěcení) připadá na 15. 6.

Jde o jednolodní stavbu s valenou klenbou s výsečemi. Loď má na jižní straně předsíň, na protější straně je zakončena vítězným obloukem a vyvýšeným kněžištěm. Kněžiště je ohraničeno kamennou balustrádou. Oltář je neobvykle orientován na severní stranu. Bočně od kněžiště (na západ) stojí sakristie se samostatným vstupem. Nad sakristií je umístěna oratoř. Druhá oratoř se nachází zrcadlově obráceně na protější straně kněžiště. Prostor kostela je prosvětlen 8 okny, v lodi je 6 oken a v kněžišti dvě. Venkovní omítka budovy je hladká s ozdobnými lizénovými rámy kolem oken.

Ornamentika vnitřní výzdoby kostela je známkou rokokového výtvarného názoru. Zprohýbané, zlaceným rocaillem hýřící prvky (připomínající ušní boltce) nacházíme na kostelním zařízení, hlavice sloupů jsou zakončeny elegantními rokajemi ve štuku a zlatě.

Varhany jsou standardně umístěné proti oltáři ve vyvýšené pozici. Kostel byl původně postaven bez varhan. Teprve 15. 12. 1795 nainstaloval Jan Jiří Spanhel, truhlář a varhaník z Rokytnice v Orlických horách nové varhany. Jedná se o dvoumanuálový mechanický zásuvkový nástroj vestavěný do jedné bohatě členěné varhnaní skříně. Varhany byly dlouhá léta ve špatném stavu. V letech 2008 až 2011 proběhla restaurační práce pod vedením varhanáře pana Rudolfa Valenty z Prahy. 

Hlavní oltář zdobí obraz svatého Víta a je celý nesený dvěma anděly. Obraz byl namalován ve Vídni v polovině 70. let 18. stol. malířem Vincezem Fantinim a opatřen bohatou dřevořezbou. Další oltáře v chrámové lodi jsou: oltář sv. Anny (s obrazem sv. Anny od Jana Umlaufa z r. 1892), oltář sv. Kříže, oltář Panny Marie a oltář sv. Jana Nepomuckého. U zadní stěny lodi vlevo pak nalezneme oltář Pražského Jezulátka.

Štíhlá věž kostela se vypíná do výšky 36 m. Na zvonici a do věže je možný přístup po točitých schodech. Hodiny na hlavní věži měří čas od r. 1893. Při opravě věže r. 1968 byly na hodinovém strojku instalovány nové ručičky velikosti 95 a 65 cm, vyměněna písmena o výšce 34 cm a obnoven 202 cm velký ciferník. V květnu r. 2004 byl původní mechanický strojek nahrazen elektronickým časovým strojkem, dálkově řízeným z Frankfurtu nad Mohanem.

Na farním kostele se zvoní starým zvonem z roku 1564 ve věži kostela. Další historické zvony byly zrekvírovány jak v 1. světové válce (sem se váže Pojednání o nezdařené rekvizici častolovského zvonu), tak definitivní konfiskace přelitého zvonu za 2. světové války. Zvon umíráček na věžičce nad sakristií se nyní nepoužívá.



Kolem kostela se v dřívějších dobách rozkládal hřbitov. Ten byl z rozhodnutí nařízení Josefa II. na konci 18. století zrušen a přemístěn ke kapli sv. Maří Magdaleny (nyní uprostřed obce).



Z historie původního chrámu

V levé zdi za dveřmi od předsíně kostela je zasazena deska z bílého mramoru s nápisem: „Apo. XIII. Beati mortui, qui in Domino moriantur, amodojam dicit spiritus, ut requiescant alaboribus auis, opara enim illorum sequuntur illos.“ (Blahoslaveni, kteří umírají v pánu, nebot´ praví duch, aby nyní odpočinuli od prací svých, neb skutkové jejich je následují.) Pod textem je znak Oppersdorfů a následuje nápis: „Anno Domini MDXCII Illustris ea Magnificus Dominus, Dominus Friedricus Liber Baro ab Oppersdorf Dub et Priedstejn in Castolowitz et Tinischt hoc Monumentum suae stirpi fieri curavit.“ (Léta páně 1592 urozený a statečný pán pan Bedřich svobodný pán z Oppensdorfu, Dubu a Frýsštejna, na Častolovicích a Týništi tento pomník svému potomstvu zříditi kázal.)

Středem kostela vedou koberce a na 2 místech lze pod nimi tušit vystupující obdélníkový panel. Jde o vchody do krypty pocházející ze starého kostela. Krypta osově uprostřed je hrobka Půtů, další patří Oppensdorfům (jsou dvě). V kryptě pod kůrem odpočívá bývalý kaplan Pater Martin Čeněk a častolovický sládek Vojtěch Kobeš. 



Více podrobností lze najít v Kronice Častolovice, popř. na stránkách: www.e-castolovice.cz 





Betlém ve farním kostele sv. Víta

Výstava betlémů v kostelích patří k dlouholeté tradici v českých krajích. Beltém v kostele sv. Víta v Častolovicích pochází z dílny mistra řezbáře Bohumila Beka.

Bohumil Bek se narodil v poslední čtvrtině 19. století ve Svatém Jiří na Orlickoústecku. V té době a právě v tomto kraji prožívalo jesličkářství nebývalý rozkvět. Když dospěl, odešel do Kutné Hory, kde absolvoval Státní řezbářskou školu. V roce 1909 si ve městě stříbra založil prosperující živnost.

Firma nesla jméno Odborný závod sochařsko-řezbářský pro nové a restaurační umělecké práce kostelní. Zabývala se výrobou oltářů, soch, kazatelen, Božích hrobů, jesliček, křížových reliéfních cest, zpovědnic, zábradlí, lavic, klekátek apod.

Um pana řezbáře a jeho učedníků dokládaly desítky děkovných dopisů. Firma se mohla rovněž pochlubit úspěšnými restaurátorskými pracemi většího rozsahu. Za všechny jmenujme např. obnovený oltář děkanského kostela v Pelhřimově a obdobně zachráněný barokní oltář v Handlové na Slovensku. Mezi díly, která vycházela z rukou mistra a jeho zaměstnanců, byly i jesličky. Ty častolovické nevyjímace. Jesličky pro kostel sv. Víta vznikly v roce 1938, krátce před 2. světovou válkou.

Na pozadí betlému spatříme zasněžené panorama pražských Hradčan. Malovaný obraz lemuje zlatá šerpa s nápisem Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. V popředí stojí osvětlená „kamenná“ jeskyně s Boží rodinkou. Na 4 stupíncích dotvářejí zajímavé dílo vyřezávané barevné figurky darovníků, potulných muzikantů, andělů, selek, hospodářů, rozverných dětí a celá plejáda domácího zvířectva.

Závod dobře prosperoval až do 30. let 20. století. Následně na něj dolehla hospodářská krize a věci s ní související. V té době nebývalo výjimkou, že pan Bek žádal o práci ctihodné Chrámové družstvo ČSR v Pelhřimově nebo nechával stanovení ceny za vyřezávané jesličky přímo na kupci (odběrateli). Během 2. světové války byl pan Bohumil Bek členem Společenstva truhlářů, řezbářů a soustružníků dřeva v Kutné Hoře. Družstvo bylo založeno v roce 1942 a pan Bek do něho vstoupil v roce 1943. Členství mu pak bylo zrušeno v roce 1951. Závod pana Beka se nacházel v Kutné Hoře nedaleko kláštera, v Klášterní ulici čp. 283. V přízemí byly dílny, v patře byt majitele a ubytovny pro zaměstnance. Ve 40. letech měl závod 7 až 8 zaměstnanců, dále 3 malíře a pozlacovače a 3 až 4 truhláře. Učební doba v těch létech trvala 3 roky. Vybavení Bekovy dílny nebylo nijak oslnivé. Převládala ruční výroba a šlapací brusy. Složitější díly se vozily do strojovny ve městě.

Největším konkurentem pana Beka byl další kutnohorský řezbář pan František Charvát. Mezi oběma firmami vládlo napětí. Konkurenční práce se kopírovaly, docházelo i k vzájemnému přetahování tovaryšů.

Pan Bohumil Bek zemřel 7. října 1951. Po jeho smrti ještě nějakou dobu vedla firmu manželka, později jeden z tovaryšů, pověřený k řízení stranickými funkcionáři. Následně firma zanikla. Takový byl ve stručnosti život tvůrce betléma ve farním kostele.